Chybíte mi...

24. prosince 2012 v 22:15 | Zu
VEČERNÍ HVĚZDA

Večerní hvězda dnes pro mne plát nebude
Protože dnes jsem já bez Vás tu poprve
Prázdnotu v duši mám, v duši mám velký žal
A pocit, že mi Vás osud již dávno vzal

Vzpomínky pálí mne, a ten žal zrovna tak
A téže pocit, že od Vás jsem odňata
Slibte mi jediné - slibte mi lásku svou
Rozsviťte pro mne mou hvězdu již vyhaslou...

Moc se mi stýská :,(
Nejde totiž o fyzickou samotu, sama tu přece nejsem... jde o to, že dennodenně postrádám tu Vaši bezmeznou lásku, mami a tati ...a bráško :,(
Kéž bych uměla vrátit čas a v těch okamžicích s Vámi navždycky setrvat.
Jediné, co mi zůstalo ...jsou vzpomínky. Ano, jsou to nejkrásnější, co teď mám, ale zároveň jsou i hořké... protože mi připomínají to, co už nikdy nebudu moct prožívat - vím, že budu navždy Vaše milovaná dcera a sestra, kterou "vždy rád uvidím", ale už nikdy nebudu Vaše malinká holčička a ségra, kterou "vidím každý den". :,(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lifeisfight lifeisfight | Web | 24. prosince 2012 v 23:13 | Reagovat

Co se stalo?? Proč ti chybí? :(

2 Zu Zu | 25. prosince 2012 v 4:18 | Reagovat

Nelítostný osud nás od sebe rozevlál do všech světových stran... a místo, kde jsme žili ...naše rodina, náš domov... moje rodina, můj domov... zůstává také už jen ve vzpomínkách a ve snech (zdává se mi o něm skoro každou noc) :(

3 lifeisfight lifeisfight | Web | 26. prosince 2012 v 13:49 | Reagovat

To je mi líto... :/ Jednou to bude lepší. To se mi říká, já vím. Ale bude. :)

4 . . | 26. prosince 2012 v 20:22 | Reagovat

To už se tak s příchodem dospělosti stává. ... a nedovedeš si představit, jak smutno bývá matkám, když děti dospějí a zařídí si živost jinde.
Miluju tě, stejně včera i dnes, a kdykoliv jindy a jinde......
Víš, nic už nebude takové, jako když jsi byla malinká, jediná věc však zůstane stále stejná a to je moje láska k tobě.
Mámika (jako bóbika)

P.S. Ostatním prosím vysvětli, že jsme všichni na živu, že ti bylo smutno kvůli štědrému večeru, který jsi neslavila poprvé ( a doufám naposled) s námi....

5 Zu Zu | 26. prosince 2012 v 23:27 | Reagovat

Nemusím vysvětlovat nikomu nic, tento článek byl pro Vás a Vy vysvětlení nepotřebujete.
Navíc... ostatním ráda dopřeji popustit uzdu fantazii a nechám je při představě nějakého hrozného neštěstí...
...hehe, může to vyznít poněkud děsivě :) ale je to už klasickým lidským rysem, že při takové představě člověk většinou nejvíc ocení to, co právě má a co by takhle měl cenit dennodenně a neustále ;)

6 Zu Zu | 26. prosince 2012 v 23:30 | Reagovat

ps: Kdo si přečte text psaný kurzívou, musí pochopit z kontextu, že Vám to nepíšu "in memoriam" :D

7 Zu Zu | 26. prosince 2012 v 23:32 | Reagovat

ps2: taky Tě moc miluju, mááámika ( jako bóóóbika :) )

8 Eduard Nud Eduard Nud | 17. září 2016 v 14:10 | Reagovat

Taky mi chybíte. A myslím, že vím, proč mě nechcete. Vy se mě bojíte. Pořád jsem na maminku křičel, bojíte se, že budu zase. Že se nezapojím do kolektivu.

Maminka pořád mlčela a mě to rozčilovalo. Chtěl jsem navázat rozhovor, ale když neodpovídala, pořád jsem žvanil. Až to začalo bolet. A tak jsem vybuchl.

Ono totiž není důležité, kde jsem, ale s kým jsem. A rodiče, vím, že mi to nevěříte, nebyli ti praví společníci do nepohody. Ale nic. Nechcete mě. Beru na vědomí. Nebudu překážet, když pro mne ten pátý špendlík nemáte.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama